Zatímco čeští i slovenští čtenáři na překlad některého z jejích více než dvaceti děl stále ještě čekají, v Norsku je tato autorka (nar. 1959) skutečnou celebritou. Jeden z posledních románů totiž způsobil poprask a vyvolal celospolečenskou diskusi, která dlouho plnila stránky novin. Norskou cause célèbre se stala její kniha Arv og miljø (Dědictví a prostředí), v níž hlavní hrdinka, zralá padesátnice, rozvrátí vlastní rodinu tvrzením, že ji jako malé dítě její otec zneužil a znásilnil. Vypravěčka přitom sdílí mnoho životopisných faktů s autorkou a její hlas, který v knize promlouvá v první osobě, je natolik přímý a přesvědčivý, že sama autorčina rodina knihu označila za autobiografickou a ostře se proti využívání detailů z rodinného života ve fiktivním díle ohradila. Hjorthová nechává odpověď na otázku, kudy vede v románu hranice mezi fikcí a realitou, stále nezodpovězenou a nikdo z rodiny se s ní nestýká. K sepsání autofikce, tedy fikce hraničící s autobiografií ji prý dovedl záměr zjistit, jak zní hlas člověka, jenž potřebuje vyprávět příběh, který nikdo nechce slyšet.